Když jsme v létě roku 2012 náhle přišli o naší 8 letou fenku zlatého retrívra, začlali jsme přemýšlet o fenečce nové.

Protože minulé fenky, které bohužel byly vždy bez průkazu původu, más opustily předčasně, rozhodli jsme se, že další fenečka už rozhodně bude s PP. Vzhledem k tomu, že žijeme v rodinném domku s velkou zahradou, chtěli jsme plemeno pejska, které bude moci být i venku a hlavně, který bude alespoň trochu hlídat.

Po dlouhých veřerech na internetu, jsem dospěli k závěru, že si pořídíme štěňátko hovíka. Asi po půl roce se nám zadařilo sehnat znakatou fenečku a v červnu 2013 jsme si domů přivezli malý chlupatý raneček radostí. Píší radostí i když ten, kdo někdy nějaké štěňátko měl moc dobře ví, že to není jen o radostech.

Když jsem si pořídili štěňátko s průkazem původu, tak jsme chtěli zkusit i nějakou tu výstavu, ale hlavně alespoň základní výcvik. Takže jsme začali chodit na cvičák. Byla to pro nás obě (mně i fenečku) nová zkušenost, ale moc se nám to líbilo a líbí se dodnes.